neděle 29. května 2016

5 českých "klasik", které i dnes stojí za přečtení

K české literatuře s přídomkem "klasická" má řada lidí podivný odpor zastíraný úctou a aurou složitosti, což je způsobeno asi školní docházkou a nálepkou povinné četby. A přitom se mezi českými klasikami skrývá spousta neskutečně zajímavých děl, které by knihomolům neměly uniknout.

Naše domácí knihovna "klasiků":

Za ty tři roky bakalářského studia jsem přečetla spoustu knížek, které se řadí do kánonu české literatury. Mnohdy to hodně bolelo...mnohdy to dlouho trvalo...ale šla jsem na ten obor přece s tím, že ráda čtu ;-) (To je mimochodem běžný omyl. Spousta lidí má pocit, že studuju češtinu, a proto hodně čtu. Je to přesně naopak, hodně čtu, a proto studuju češtinu. :D) Nikdy jsem sice nepřečetla všechno, co jsme přečíst museli, ale pořád si namlouvám, že bych to jednou chtěla dohnat (ale beztak na seznamu zůstanou knihy, které vlastně číst opravdu nechci...) Takže jsem pro vás vybrala pět titulů, které mě nějakým způsobem zasáhly, dobře se četly nebo se mi zdály nějakým způsobem aktuální. Volila jsem jen z knih vydaných před druhou světovou válkou, protože pak bych jich byla schopná vybrat mnohem víc než pět ;-)


Karel Václav Rais: Kalibův zločin
Co si pamatujete o Raisovi? Ti s lepší pamětí si vzpomenou na něco o realismu nebo se jim v hlavě spojí jeho jméno s nic neříkajícími názvy knih - Zapadlí vlastenci, Výminkáři, Pantáta Bezoušek... (Mně se bude ještě dlouho pojit hlavně se Západem, o kterém jsem psala svou bakalářskou práci...fujky.) 
Díla tohoto autora mě celkově zaujala, nejvíc ale doporučuju Kalibův zločin, který rozsahem není moc dlouhý a zároveň stojí za to. Vznikl na konci 19. století, takže se nemusíte bát příliš složitého jazyka ;-)
Příběh osudem otloukaného Vojty Kaliby, který je využívaný svojí vypočítavou manželkou i tchyní, si v mnohém nezadá s moderními thrillery nebo psychologickými romány...jen je škoda, že spoiler je vlastně už v názvu knihy :D 

Jan Neruda: Povídky malostranské
Povídky malostranské jsou jednou z klasik maturitních seznamů. Bylo o nich už mnohé řečeno, aspoň jednu z povídek četl snad každý v čítance a minimálně jejich názvy jsou také ikonické: Doktor Kazisvět, Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a deset dalších :-)
Mám je moc ráda, protože z nich dýchá atmosféra Prahy v 60. letech 19. století. Babské klepy a malostranské hospůdky, bohatí lidé i žebráci a hlavně vždy břitká pointa, která se těmto atributům trochu vysmívá a kritizuje je.


Ivan Olbracht: Žalář nejtemnější
Jestli máte pocit, že žárlivost je přirozený a občas zdravý cit, přečtěte si Žalář nejtemnější a už si to myslet nebudete. Příběh paranoidního slepce, který svou manželku podezřívá do takové míry a s takovou záští, až z toho běhá mráz po zádech, musí zapůsobit na každého žárlivce. Doporučuji každému milovníkovi psychologických románů ;-)

Karel Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Čapek je jeden z nejlepších českých spisovatelů, o tom není pochyb. Ať už čtete jeho povídky, reportáže nebo divadelní hry. Z jeho tvorby jsem prostě musela něco vybrat a zvolila jsem tzv. noetickou trilogii - tři kratší romány, které se tradičně vydávají společně, na sebe sice obsahově nijak nenavazují, ale pojí je téma poznatelnosti člověka. Uchvacující pro mě byla hlavně forma jednotlivých příběhů. Zatímco v Hordubalovi se díváme na život hlavního hrdiny nejprve z jeho vlastního pohledu, poté z pohledu vyšetřovatelů jeho vraždy a z pohledu soudu, v Povětroni se děj točí kolem neznámého muže X, který se zřítil v letadle, a jeho život se snaží "zrekonstruovat" jeptiška, jasnovidec a básník. Obyčejný život se točí kolem životopisu nedávno zemřelého staříka, jehož život byl na první pohled fádní, ale ve skutečnosti byl neobyčejně pestrý.

Jaroslav Havlíček: Neviditelný

Havlíček patří k tvůrcům českého psychologického románu. Ve škole bývají připomínány hlavně jeho Petrolejové lampy, takže Neviditelný stojí neprávem trochu v pozadí. 
Vypočítavý hlavní hrdina se v tomto románu sblíží s mladou dívkou, jen aby se dostal do rodiny jejího otce, bohatého továrníka. V rodině jsou ale dědičné psychické poruchy. Hlavním "problémem" je strýček, který si o sobě myslí, že je neviditelný, z čehož vznikají částečně humorné, ale hlavně hodně děsivé zážitky...a to není jediný blázen v rodině...
Tohle je román pro každého, komu nevadí trochu vyšinuté hlavní postavy a nevyhledává moc optimistické čtivo ;-)

Bohužel jsem neměla prostor zmínit všechny knihy, které mě zaujaly, protože bych čtenáře časem unudila k smrti :D Opomněla jsem třeba Hostinec U Kamenného stolu od Karla Poláčka, který je strašně vtipný a dýchá takovou prvorepublikovou atmosférou, nebo můj oblíbený Cirkus Humberto od Eduarda Basse...

Co vy a "česká klasika"? Čtete ji i ve volném čase, nebo jen na nátlak školní docházky? Máte svá oblíbená klasická díla nebo autory? Napište mi do komentářů, která kniha ze školní povinné četby se vám nejvíc líbila a proč :-)

Obrázky: viaviaviaviavia.

16 komentářů:

  1. Klasice se taky tak nějak podvědomě vyhýbám, ale povídky malostranské jsou dobré. Žalář nejtemnější vypadá zajímavě, po něm se možná poohlídnu :) Mně osobně se hrozně líbily (i když nevím jestli líbily je u toho tématu vhodné) opožděné reportáže od Mňačka (i když ty jsou z pozdějšího období). Náhodou jsem ji našla na chalupě a nemohla jsem se odtrhnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi každý se jí vyhýbá...a kdo tvrdí, že ji čte dobrovolně a baví ho to, je pozér nebo kecá :D Děkuju za tip, od Mňačka jsem četla jenom Smrt si říká Engelchen a to mě nadchlo :-)

      Vymazat
  2. Tak jsem doufala, že tu načerpám inspiraci na četbu k matuře, ale žádnou z knížek až na Nerudu tam nemáme. :D Ale ten Olbracht i Rais mě zaujali, k tomu bych se mohla pročíst. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí :D Asi mají učitelé jiný vkus :D

      Vymazat
  3. Já bych svojí pětku asi volila takto: Babička (já vím, jsem na ní ouchyla :D ), F.L.Věk, Kříž u potoka, Kladivo na čarodejnice a třebaaaaaa Cestopisy od Čapka :) ale skvělý námět na článek ;-) klasiky není nikdy dost

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Babičku mám taky ráda, ale říkala jsem si, že to není typ knihy, která každého hned navnadí k přečtení :D Na Kříž u potoka se dlouho chystám, od Světlé jsem četka jen Frantinu a Vesnický román a obojí se mi moc líbilo...a stejně tak se chystám na Kladivo na čarodějnice :D Jak se tak poslouchám, tak brzo budu muset napsat další článek o klasikách, protože svých oblíbených mám v zásobě ještě hodně :D

      Vymazat
  4. Občas po něčem z klasiky sáhnu a pořád jsem překvapována, jak může být skvělá (ach ty předsudky). Třeba Petrolejové lampy od Jaroslava Havlíčka nebo Válka mloků od Čapka. Z tvého seznamu mě zaujaly knihy od Raise a Olbrachta, od nich jsem asi ještě nic nečetla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, klasika je holt klasika z nějakého důvodu. Na Petrolejové lampy i na Válku s mloky se chystám :-) Jsem ráda, že tě něco zaujalo, jen na toho Olbrachta pozor, jeho knihy mají hodně různou kvalitu v závislosti na tom, v jakém životním období to psal ;-)

      Vymazat
  5. Já mám moc ráda Květu Legátovou, zvlášť Jozovu Hanuli. Překrásný příběh. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tip. Filmové Želary jsem pořád neviděla, protože si chci Jozovu Hanuli přečíst ;-)

      Vymazat
  6. Já mám tedy velkou slabost pro Jiráska (on to byl historik jako já...) Nejraději mám Temno. Začala jsem číst den před literárním seminářem, že to prolistuji, a nakonec jsem to k ránu dočetla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak to tě obdivuju :-) Já jsem od Jiráska přelouskala Psohlavce z donucení a tím to hasne :D

      Vymazat
    2. Na Jirákovi je krásné to, že je docela dost historicky přesný :) Psohlavce jsem nečetla, ale F. L. Věk taky nebyl špatný (počítáš.li s tím, že čteš rozvláčný realistický román) :)

      Vymazat
    3. To je dobrá poznámka, když s tím člověk počítá, tak se i zdlouhavé knihy dají přežít...

      Vymazat
  7. Z českých klasiků u mě jednoznačně vyhrává Erben a Čapek. Kytici jsem četl mnohokrát a dokonce jsem z ní maturoval ( Za 2 :( ). Od Čapka zase zbožňuju Válku s mloky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kytici miluju! :-) Jako malá jsem recitovala ve školce Vodníka :D A Čapek je skvělý, musím někdy dohnat Válku s mloky i Továrnu na absolutno :-)

      Vymazat