Byla jednou jedna holčička, která večer místo s plyšákem usínala s knížkou. Naučila strašně brzo číst, ještě než šla do školky. Rodiče na ni byli náležitě pyšní a vášeň pro knížky v ní podporovali. Byli nadšení z každé další přečtené stránky a odrecitované básničky.
Když holčička trochu povyrostla, zjistila, že čtení a psaní jde ruku v ruce. Takže s nástupem na víceleté gymnázium a rozmachem internetu zkoušela rozvíjet své tvůrčí schopnosti. Časem ale chuť pro psaní utlumily školní povinnosti, první romantické vztahy a konečně taky facebook.
Holčička, vlastně v té době už slečna, získala svou vysněnou brigádu v knihkupectví a uvědomila si, že se pořád chce dostat na poličku mezi MacDonaldovou a Murakamiho. Ale až teď, po téměř dvou letech, se rozhodla se znovu občas vypsat, vypilovat svůj "styl" a zformulovat svoje rozlétané myšlenky do textu delšího, než je status o 140 slovech.
Teď je z holčičky posedlé čtením téměř dospělá ženská, která právě úspěšně ukončila prvák na vysoké, má mizernou brigádu, protože knihkupectví zůstalo v rodném městě, zatímco holčička přesídlila ke své škole do Brna, ale nechce nechat mozek zahálet.
Držte jí palce :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat