úterý 7. června 2016

Jak jsem se stala polobakalářkou

Když přede mnou někdo zmínil slovo státnice v posledních třech letech, říkala jsem si, že to nemusím řešit, je to daleko a starostí mám dost i bez nich. A pak tu najednou byly. Z ničeho nic. Nejdřív jen tak nenápadně, jako předmět k zaregistrování v ISu. Pak se začaly hlásit o slovo v podobě přihlášek. A najednou se blížilo i TO datum. (Mimochodem, bylo to ďábelské datum - 6. 6. 2016. Vidíte ty tři šestky?) :D

Státnice na bohemistice jsou vážně strašák. Podle všech se strašně vyhazuje, je to nepříjemné, hrozně obsáhlé...a koluje o nich i video s Hitlerem na youtube. Jen si schválně zadejte "Hitler zjišťuje komisi své neteře" :D (Kupodivu o germanistice žádné takové video není...a přitom se nabízí!)



Ty nervy před tím byly hrozné.
Buď jsem měla strašnou potřebu jíst, nebo naopak nejíst vůbec.
Buď jsem se chtěla tulit a nemyslet na učení, nebo na mě nikdo nesměl ani šáhnout.
Buď jsem se potřebovala celý den válet, nebo jsem šla aktivně běhat třeba i na hodinu.
Buď jsem brečela, nebo jsem měla chuť všechno hodit za hlavu s tím, že "je mi to přece jednooo".

Jak probíhal den D? Ráno jsem se vzbudila tak o půl šesté. (Spát jsem šla tak v jednu, jen pro představu, jak velké jsem měla nervy.) Střídavě jsem chodila po pokoji, zahrabávala se do peřin a bouchala hlavou do zdi. Naštěstí jsme si daly se spolužačkami sraz dřív, že se půjdeme nasnídat, jinak nevím, jak by to dopadlo. A...ehm...nějak jsme snídani nestihly...ale ono to bylo možná dobře :D

Po úvodním proslovu vedoucího katedry literatury začal trochu zmatek a panika. Kde zkouší naše komise? V kolik začneme? Kdo jde první? A vtom zavolali moji milovanou T., aby šla obhajovat bakalářku. A dusili ji ještě ve chvíli, kdy jsem už já měla obhájeno - a to jsem šla až druhá :D

A to jsme se ještě nedostali k tomu hlavnímu - k té zkoušce. Šla jsem na řadu opět jako druhá a vylosovala jsem si obálku s otázkami, které mi sedly tak na půl - z literatury raný a zobecněný humanismus a 30. léta 20. století, z jazyka předložky a vývoj jerů.

Řekla bych to asi takhle - při otázce z humanismu se na mě profesorka v komisi usmívala, protože je moc hodná a soucítila s mým zoufalstvím. Při otázce z 30. let se na mě paní doktorka (a zároveň moje vedoucí bakalářky) usmívala, protože to byla taky jediná otázka, která se mi snad 100% povedla. A při obou otázkách z jazyka se na mě třetí paní v komisi usmívala, protože je zlomyslná a já jsem byla trapná.

Ale abych to nenatahovala - dali mi to :-) Bakalářku mám za krásné A, zkoušku za krásné C, takže dohromady krásné B. Gratulace stále přijímám.

Upřímně obdivuju svého milého L., že se mnou přežil ty předchozí dva týdny. A za to mu patří velký dík.

A vřelé díky patří i mé drahé T., která se mnou držela basu, taky panikařila, taky brečela, taky si její kluk vytrpěl svoje...a získala titul dřív než já. Ale...do podzimu to ještě vydržím :-)

Teď ještě ty podzimní státnice, ať se k tomu titulu taky prohrabu :D

10 komentářů:

  1. Gratuluji! :) Já se k Bc. dobral před týdnem, ale že bych se po těch několika měsících stresu cítil jinak, to se zatím říct nedá. Asi to musí odeznít. :D Já si táhl Národní obrození a gramatický větný vzorec. Taky na mě koukali. Jako na zjevení. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-) Národní obrození jsem chtěla :D celkově jsem chtěla 19. stol., ale nepodařilo se :D Titul Bc. dostanu asi na podzim, doufám :D Čeká mě ještě jedno trochu menší peklo :D

      Vymazat
  2. Velká gratulace! Státnice jsou vždycky o nervy.:) Mně se povedlo vytáhnout si otázku, kterou jsem pořádně neuměla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to teda jsou. My jsme měli víc než 130 otázek, takže vytáhnout si něco, co jsem neuměla, bylo docela pravděpodobné. :D

      Vymazat
  3. Moc gratuluji :) Když čtu tenhle článek, úplně vidím, jak budu státnice za měsíc prožívat já :D Jé, to budou nervy :D A mezitím všem ostatním závidím, že už státnicují, zatímco my jsme kvůli praxi pozadu a to nejhorší nás teprve čeká :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych ti řekla, že to nebude tak hrozné, ale asi bude :D Ony ty státnice jsou prostě nervy :D

      Vymazat
  4. Gratuluji! Moc a moc!

    Tenhle článek mi připomněl moji maturitu (ne letos). Vím, že tu všichni můžou začít hejtovat, že státnice a maturita je něco naprosto jiného, s čímž snad lze jen souhlasit, ale chtěla jsem to napsat kvůli tomu, že je to vlastně i jedno. Člověk může vědět sebevíc věcí, ale stres udělá svoje a má v pár okamžicích vymleto jak lečo :D a ani neví, co se v románském slohu stavělo přes vodu (mosty)...

    Nika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Chápu srovnání s maturitou (i když v den státnic bych šla hrozně ráda k maturitě) :D Ale mám to často spíš obráceně - v tom stresu si vzpomenu i na věci, o kterých jsem nevěděla, že ve mně jsou :D

      Vymazat
  5. Článek jsem si přečetla až teď, takže opožděně gratuluji :) S humanismem bych měla asi taky problém :D Na které škole jsi studovala literaturu? Já jsem dělala bakaláře na katedře bohemistiky Univerzity Palackého v Olomouci, státnice jsme měli rozdělené na jazykovou a literární část, takže jsem se neprozřetelně učila nejdřív na jedno a pak pořádně na druhé, takže jazyk jsem si snažila do hlavy nacpat za týden, ale naštěstí jsem si vytáhla syntax, kterou jsem chtěla a všechno jsem taky zvládla. Ta úleva a radost těsně po oznámení známky je úžasná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-) Studovala jsem (a stále studuju) v Brně na filozofické fakultě. Rozdělení státnic na jazyk a literaturu mi přijde logičtejší, my jsme to měli obojí dohromady a to je fakt moc. S tou syntaxí tě obdivuju, já jsme se modlila, ať se mi vyhne :D byli jsme totiž "testovací" ročník na výuku generativní syntaxe a morfologie :D

      Vymazat