čtvrtek 1. září 2016

Recenze: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Po nějaké době jsem opět sáhla po titulu ze současné německé prózy. Kniha Joachima Meyerhoffa mě už v knihkupectví "praštila" do očí ze dvou důvodů - křiklavě žlutou obálkou (která na všech obrázcích bůhvíproč vypadá jako oranžová) a taky tím šíleně dlouhým a kuriózním názvem, který vlastně sám o sobě obsahuje nostalgii a humor, které jsou pak přítomné i v celém románu. A k tomu všemu anotace, která nám slibuje příběh o chlapci, který bydlí v areálu psychiatrické léčebny vedené jeho otcem. Byla to pro mě jasná volba ;-)


Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo vyšlo v Německu už v roce 2013, ale českého překladu jsme se dočkali loni, kdy vyšel v Pestré řadě nakladatelství Plus. Je trochu zvláštní, že se ve skutečnosti jedná o druhý díl z volné knižní řady Alle Toten fliegen hoch (v mém amatérském překladu by to bylo něco jako "Všichni mrtví letí vysoko"), která vychází z Meyerhoffova stejnojmenného divadelního projektu o jeho dospívání v psychiatrické léčebně. Nemusíte se ale bát, knihy na sebe nijak zvlášť nenavazují :-)

Románem Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo provází hlavní hrdina Josse, který je literárním alter-egem autora samotného. Nejprve v knize vystupuje jako dítě, ale postupně se dostáváme přes jeho teenagerská léta až k dospělosti. V krátkých kapitolách představuje hlavně své rodiče a starší bratry, ale i některé chovance severoněmeckého ústavu pro choromyslné děti. Některé historky sice působí humorně nebo až idylicky, ale často při nich zároveň přebíhá mráz po zádech.

S tím, jak Josse roste, se nenápadně mění i charakter příběhu. Na začátku je patrný dětský pohled hlavního hrdiny, který se na vše dívá s nadšením, ale také s pořádnou porcí naivity. Zároveň je jeho vyprávění o to přirozenější. Bez ostychu popisuje svůj strach k pacientům léčebny, své vlastní záchvaty vzteku a všechny podivnosti své rodiny. S Josseho dospíváním ale ubývá vtipných historek. Hoch si uvědomuje, že jeho stesk po dětství v areálu psychiatrické léčebny je nostalgií po něčem, co vlastně nikdy neexistovalo. A my jako čtenáři postupně odkrýváme aspekty, kterých si Josse jako dítě nevšímal.

Tento vypravěčský "trik" mě naprosto nadchnul. Postupně se vytrácející nostalgie je vystřídána pravdou, která chvílemi až bolí. Problémy, které hlavní hrdina jen nenápadně naznačoval, dostávají v závěru jasné obrysy.

Autor knihy Joachim Meyerhoff


Knihu bych rozhodně doporučila všem :-) Nejen milovníkům černého humoru, ale i těm, kdo si chtějí přečíst působivě vystavěný román o nostalgickém pohledu na dětství. Sama jsem knihu ohodnotila plnými pěti hvězdičkami, protože se mi moc líbil příběh i jeho podání, kniha se četla skoro sama a děj hezky "odsýpal". Takto čtivých knih, po kterých čtenáři ještě dlouho vrtá hlavou červík pochyb, by mělo být víc. Doufám, že se v edičních plánech dostane i na další knihy Joachima Meyerhoffa ;-)

Četli jste knihu Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo? Nebo jste o ni zatím ani nezavadili? Doporučili byste mi "podobnou" knihu - ať už z netradičního prostředí nebo o netradičním dospívání? 

Obrázky: viavia.

3 komentáře:

  1. To vypadá zajímavě, příběhů z psych. léčeben jsem četla několik a vždycky mě bavily. Naposledy to byla kniha Skoro směšná story, která mi trochu připomíná recenzovanou knihu :) Tuto knihu si přidávám na seznam must read :) http://www.hanka.mablog.eu/2016/08/18/skoro-smesna-story-ned-vizzini

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravim, nabizime moznost spoluprace pro knizni blogery: http://www.cbdb.cz/spoluprace-pro-blogery

    OdpovědětVymazat
  3. Ohó, to zní moc dobře, už po prvním odstavci mě to zaujalo a německou knihu ze současnosti jsem dlouho nečetla. Očekávání jsou vysoká, tak uvidíme, díky za tip.
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat