pátek 10. června 2016

Recenze: Dějiny drcení kol a světla

Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mne svírala.

Autentický citát hlavního hrdiny, fotografa Františka Drtikola*, je leitmotivem celé knihy - najdete ho na zadní straně obálky a zopakuje se i v průběhu děje.  Dějiny světla ale nejsou jen strohým životopisem plným biografických dat. Tento román Jana Němce o životě českého prvorepublikového avantgardního fotografa, kterého nazývali dandym, byl právem nominován na Magnesii Literu v roce 2014 v kategorii próza (stejně jako Láska na cizím hrobě autorova tatínka Ludvíka Němce...ale oběma cenu tehdy "vyfoukl" Emil Hakl ;-)).

Fotku pořídila moje ségra z Blog by BLAN

*Teď si mlátím hlavou o stůl, protože vím, že Drtikol–literární postava a Drtikol–reálný člověk jsou dvě rozdílné a neslučitelné entity...a na tom je dobře vidět, jak jsem toho studia poblázněná.

Drtikolův život je vyprávěn chronologicky od dětství, kdy se mu nedařilo na gymnáziu a měl malířské ambice, až do doby, kdy po válce vstoupil do KSČ. Jako čtenáři sledujeme výrazné momenty jeho života, vzdělávání v právě vznikajícím oboru fotografie, lapálie se ženami i postupné pronikání východních nauk do Drtikolova života i tvorby. 

Možná se vám to může zdát trochu nudné, popravdě, když jsem si na obálce přečetla, že to je "životopis" člověka, kterého ještě ke všemu ani neznám, taky mě to moc nelákalo. Navíc obálka je poměrně nevýrazná, a jak je zvykem jejího autora Martina Peciny, klíčová je zde hlavně typografická úprava. Ale tak dlouho jsem kolem ní chodila, až se ucho utrhlo a byla v sekci "doporučujeme" v městské knihovně (kam mířím, když mám málo času). A teď je mi jen líto, že jsem si ji nepřečetla dřív a v jiném životním období - ne na etapy v předstátnicovém stresu. 

Jedním z největších kladů této knihy je určitě forma, konkrétně barvitý jazyk plný metafor a neotřelých přirovnání. Věta z anotace "Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla?" se po prvních několika stránkách vůbec nezdá jako nadnesená. Na první pohled ale čtenáře zaujme hlavně použitý vypravěč - oslovuje totiž fotografa "Fráňu" ve druhé osobě. Mnozí tento neobvyklý způsob znají třeba z románu Ty od Caroline Kepnes. Pro ty, kdo si to neumí představit, ale přikládám kraťounký úryvek: 
Podáš jí srolovaný obrázek a celý se roztřeseš. Přál by sis nebýt u toho, když si ho bude prohlížet. Několik dní sis na svůj viklavý zub ani nevzpomněl, ale teď kolem něj hloubíš výkop, jako když se ze země vytahuje pařez. 
Myslela jsem, že toto "tykání" bude jen v prologu, protože zpočátku to hodně odvádělo pozornost, ale brzy jsem si zvykla a moc se mi to líbilo. Kniha navíc obsahuje i autentické zápisky z Drtikolova deníku, který si psal v průběhu první světové války, což vnímám taky jako velké plus a obohacení mé čtenářské zkušenosti, protože i ty samotné deníky jsou psané poetickým a částečně experimentálním stylem. 

František Drtikol (Zdroj)


Abych ale jen nechválila, musím přiznat, že konec knihy mi nějak moc nesedl. Už tam na mě bylo moc buddhismu, mystiky a okultních věciček, kterým moc nerozumím. Svou roli v tom hrála i ta špatně zvolená doba čtení (ale zase  tím, jak moc byla ta kniha jiná než cokoli, co jsem zatím četla, se u ní dalo skvěle vypnout a relaxovat). Na druhou stranu musím pochválit jednu skvělou vypravěčskou strategii, kterou Jan Němec v závěru zvolil. Po 450 stranách totiž shrnul Drtikolův život v jeho vlastním životopise pro úřední účely. Díky tomu jsem si celý příběh zrekapitulovala a znovu si uvědomila důležité milníky jeho života. Tím posledním byl vstup do KSČ, který ale autor pouze zmiňuje jako biografický fakt, nijak jej nehodnotí...jako ostatně celý pestrý a světlem prostoupený život Františka Drtikola

Celkově jsem zkrátka knížce nemohla dát méně než plných pět hvězdiček. Podle mě je to jedna z nejkvalitnějších knih, po jaké můžete v současné české literatuře sáhnout. A myslí si to i čtenáři na Goodreads (průměr k dnešku je 4,31) a na Databázi knih (skvělých 89 %). Doporučuji zejména těm, kdo se u knihy dívají nejen na obsah, ale i na formu, kdo rádi fotografují a také fanouškům prvorepublikové atmosféry ;-)

Četli jste Dějiny světla nebo je máte v plánu? Znali jste Františka Drtikola i bez této knihy (nebo jste v této oblasti podobní analfabeti jako já)? 

4 komentáře:

  1. Je pravda, že jsem o této osobě jen slyšela a nic o ní více nevěděla, ale jedná se o knihu, kterou bych si dobrovolně sama nikdy nevybrala, vůbec to není můj styl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, není to knížka pro každého...ale to vlastně asi není žádná, když nad tím tak uvažuju ;-) Každý má svůj vkus a to je na těch knížkách to skvělé. Díky za komentář ;-)

      Vymazat
  2. Výborná kniha. Zpočátku mi dělalo problémy se začíst, ale pak jsem knihu vyloženě hltala. Nesedlo mi to vyprávění ve druhé osobě, musela jsem si zvyknout. Velmi poetické popisy světla a práce s ním, samotného procesu tvorby. Drtikolovo dílo jsem znala, byla jsem ráda, že jsem se s ním touto formou mohla seznámit blíž a z jiného pohledu. Knihu si jednou určitě ještě přečtu znovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, začíst se byl zpočátku problém, ale časem jsem se do toho dostala.
      Trochu se stydím, protože jsem o Drtikolovi asi nikdy neslyšela...i když jsem si potom googlila jeho tvorvu a třeba slavnou Vlnu jsem už určitě viděla.

      Vymazat