Jak se u mě projevuje knihomolství

Ráda čtu, miluju knížky se vším všudy (jinak bych si asi nezakládala tento blog) a prý to je moje diagnóza odmalička. Na knížkách usínala, dokonce jsem si hrála doma na knihovnu a do každého titulu jsem dala pečlivě vypsaný katalogizační lístek (a některé z nich jsem našla ještě nedávno...), uměla jsem recitovat Erbenova Vodníka už ve školce (za to může můj otec) a už od primy na gymplu s sebou neustále tahám knížky, kdyby náhodou... (a občas nosím i dvě...protože co kdybych jednu dočetla?)

Jak jsem se stala polobakalářkou

Když přede mnou někdo zmínil slovo státnice v posledních třech letech, říkala jsem si, že to nemusím řešit, je to daleko a starostí mám dost i bez nich. A pak tu najednou byly. Z ničeho nic. Nejdřív jen tak nenápadně, jako předmět k zaregistrování v ISu. Pak se začaly hlásit o slovo v podobě přihlášek. A najednou se blížilo i TO datum. (Mimochodem, bylo to ďábelské datum - 6. 6. 2016. Vidíte ty tři šestky?) :D

Státnice na bohemistice jsou vážně strašák. Podle všech se strašně vyhazuje, je to nepříjemné, hrozně obsáhlé...a koluje o nich i video s Hitlerem na youtube. Jen si schválně zadejte "Hitler zjišťuje komisi své neteře" :D (Kupodivu o germanistice žádné takové video není...a přitom se nabízí!)