Recenze: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Po nějaké době jsem opět sáhla po titulu ze současné německé prózy. Kniha Joachima Meyerhoffa mě už v knihkupectví "praštila" do očí ze dvou důvodů - křiklavě žlutou obálkou (která na všech obrázcích bůhvíproč vypadá jako oranžová) a taky tím šíleně dlouhým a kuriózním názvem, který vlastně sám o sobě obsahuje nostalgii a humor, které jsou pak přítomné i v celém románu. A k tomu všemu anotace, která nám slibuje příběh o chlapci, který bydlí v areálu psychiatrické léčebny vedené jeho otcem. Byla to pro mě jasná volba ;-)

Co jsem přečetla v květnu?

V květnu jsem byla o maličko úspěšnější čtenář než v dubnu, přestože jsem se měla vlastně pečlivě učit na státnice nebo psát oborovou práci na germanistiku. Ale tak...tyhle věci taky student nemůže dělat pořád a musí trochu odpočívat, no ne?
Přečetla jsem dohromady čtyři knížky , což dělalo zhruba 1200 stránek...a to vlastně není nějak moc. Pořád pevně věřím, že po státnicích to bude lepší...nebo po druhých státnicích...nebo možná za dva tři roky, až tu školu dokončím :D

Recenze: Starý kraj

Na stránkách topcteni.cz jsem na začátku měsíce natrefila na poutavou recenzi na knihu Starý kraj od Dörte Hansenové. Román mě zaujal mě hned z několika důvodů: Za prvé se jedná o současnou německou literaturu...a to je pro mě jako studentku germanistiky "must read". Za druhé to byl v Německu bestseller časopisu Spiegel. A za třetí mě hodně lákaly osudy žen , které jsou poznamenané druhou světovou válkou i současnou "bio-módou".

A přestože byla moje očekávání někde jinde než skutečnost, rozhodně jsem nebyla zklamaná! :-)

Moje "Nobel-Prize-Challenge"

Loni v létě jsem si chtěla přečíst nějakou super kvalitní high nemainstreamovou literaturu. Zároveň byla tehdy mým vysněným navazujícím magisterským oborem literatura a mezikulturní komunikace, která má v rámci přijímaček ústní pohovor, ke kterému je třeba přinést seznam přečtené četby z české i světové tvorby. Tak abych na tom seznamu měla něco, co udělá skutečný dojem, rozhodla jsem se, že budu číst knihy od nositelů Nobelovy ceny za literaturu. No...mnohdy to nebylo lehké. Mnohdy jsem si trhala vlasy. Ale rozhodně mi to víc dalo než vzalo...a challenge pokračuje. :-)
P. S. Na tu literaturu už jít ani nechci...je to v praxi asi dost zbytečné a vlastně mě lákal jen ten pohovor :D