Recenze: Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo

Po nějaké době jsem opět sáhla po titulu ze současné německé prózy. Kniha Joachima Meyerhoffa mě už v knihkupectví "praštila" do očí ze dvou důvodů - křiklavě žlutou obálkou (která na všech obrázcích bůhvíproč vypadá jako oranžová) a taky tím šíleně dlouhým a kuriózním názvem, který vlastně sám o sobě obsahuje nostalgii a humor, které jsou pak přítomné i v celém románu. A k tomu všemu anotace, která nám slibuje příběh o chlapci, který bydlí v areálu psychiatrické léčebny vedené jeho otcem. Byla to pro mě jasná volba ;-)

Recenze: HHhH

Atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha je pro většinu z nás hlavně dějepisným učivem, stejně jako jména Gabčík a Kubiš nebo vypálení Lidic. Dokázali bychom si vzpomenout na přibližný rok, zhruba na příčinné souvislosti, ale tím to končí. Francouzský spisovatel Laurent Binet ale zavraždění tohoto vysoko postaveného nacistického pohlavára vnímá hlavně jako příběh velké odvahy. Jak sám píše, jde o "příběh s velkým P."

Recenze: Jsou světla, která nevidíme

Druhá světová válka nabízí i po sedmdesáti letech stále spoustu atraktivních literárních témat. Díky mnohaletému odstupu vidí autoři, kteří už sami válku nezažili, mnohé problémy té doby z nové perspektivy.

Knih o Němcích, kteří "za to nemohli", byla napsaná už celá řada a částečně k nim patří i kniha Jsou světla, která nevidíme - bestseller loňských Vánoc od amerického prozaika Anthonyho Doerra, která je navíc ověnčená Pulizterovou cenou z roku 2015. Záměrně píšu "částečně", protože jak je (dobrým) zvykem románů poslední doby, jeden pohled na válečnou realitu nám nestačí.

(To focení knížek mi pořád nějak nejde :D)

PROČ ČÍST...Stephena Kinga?

Jestli je nějaký autor, který je zároveň geniální a praštěný, který dokáže psát i o nechutných věcech strašně čtivě a který má tak neuvěřitelnou fantazii, až zůstává rozum stát, je to Stephen King - jeden z nejproduktivnějších a zároveň čtenářsky nejoblíbenějších autorů současnosti a nekorunovaný "král hororu".

Jeho knížky jsem začala číst ve svém "revoltujícím" období na nižším gymplu. Normální mládež v tom věku zkoušela cigarety, drogy, párty...a já jsem četla My děti ze stanice zoo, Memento od Johna a horory od Kinga a připadala jsem si jako rebel. Postupně ale četli u nás ve třídě Stephena Kinga skoro všichni, kluci sice trochu víc, ale ani spousta holek se nedala zahanbit a četla To pod lavicí ve fyzice. Zároveň ale "kingovky" četl i můj strýc, o generaci starší, nebo kamarádka, která snad nikdy žádné jiné knihy nečetla. Kingovy romány a povíky totiž mají tu sílu, že zaujmou snad každou věkovou kategorii a každou něčím jiným :-)

Proč byste si knihy Stephena Kinga měli přečíst i vy?

Recenze: Bábovky

To jsem tak jednou v práci dočetla knížku a došlo mi, že nemám co číst při hodinovém čekání na autobus domů. A protože jsem si chtěla přečíst Bábovky od Radky Třeštíkové, zdálo se mi to jako dobrá záminka ke koupi :-). Teď lituju jen toho, že jsem je přečetla tak strašně rychle. :-)
Když Bábovky asi před měsícem vyšly, zaujala mě na první pohled grafická úprava obálky, která je jednoduchá a přitom nápaditá, a na druhý pohled anotace na zadní straně...

Pět tipů ze současné české literatury

Je na čase přiznat se k jedné věci - dlouho jsem se vyhýbala současné české literatuře, protože jsem měla pocit, že prostě nevychází nic dobrého. Žila jsem v iluzi, že to kvalitní z české četby už bylo dávno napsáno, navíc jsem se víc orientovala na tu tzv. světovou literaturu...a poslední dobou zjišťuju, že jsem udělala velkou chybu. K opuštění této bubliny mi pomohla hlavně práce v knihkupectví, protože jsem našla spoustu zajímavých titulů, které čekají na svého čtenáře. :-)
Takže po té, co jsem vybrala pět tipů z české klasiky, které stojí za to, jsem se rozhodla vybrat i pět českých současných titulů, které jsem v poslední době četla a zaujaly mě :-)

(Některé knihy sice nejsou současné v tom pravém slova smyslu, ale většina je určitě z 21. století ;-) V tomto článku se neobjeví autoři jako Viewegh, Pawlovská nebo Obermannová, kdybyste je někdo hledali...)

Recenze: Dějiny drcení kol a světla

Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mne svírala.

Autentický citát hlavního hrdiny, fotografa Františka Drtikola*, je leitmotivem celé knihy - najdete ho na zadní straně obálky a zopakuje se i v průběhu děje.  Dějiny světla ale nejsou jen strohým životopisem plným biografických dat. Tento román Jana Němce o životě českého prvorepublikového avantgardního fotografa, kterého nazývali dandym, byl právem nominován na Magnesii Literu v roce 2014 v kategorii próza (stejně jako Láska na cizím hrobě autorova tatínka Ludvíka Němce...ale oběma cenu tehdy "vyfoukl" Emil Hakl ;-)).

Fotku pořídila moje ségra z Blog by BLAN

*Teď si mlátím hlavou o stůl, protože vím, že Drtikol–literární postava a Drtikol–reálný člověk jsou dvě rozdílné a neslučitelné entity...a na tom je dobře vidět, jak jsem toho studia poblázněná.

Co jsem přečetla v květnu?

V květnu jsem byla o maličko úspěšnější čtenář než v dubnu, přestože jsem se měla vlastně pečlivě učit na státnice nebo psát oborovou práci na germanistiku. Ale tak...tyhle věci taky student nemůže dělat pořád a musí trochu odpočívat, no ne?
Přečetla jsem dohromady čtyři knížky , což dělalo zhruba 1200 stránek...a to vlastně není nějak moc. Pořád pevně věřím, že po státnicích to bude lepší...nebo po druhých státnicích...nebo možná za dva tři roky, až tu školu dokončím :D

Recenze: Zakletý v čase

Když Clare poprvé potkala Henryho, bylo jí 6 let a jemu 36. Když ale Henry poprvé potkal Clare, měl 28 a ona 20. Henry má totiž genetickou poruchu - cestuje časem. Nečekaně, bez cíle, nikdy neví, v jaké době se octne a ještě ke všemu je nahý...

Čtivě rozehraný román autorky Audrey Niffeneggerové vyšel už v roce 2009 v Argu a popravdě...obálka se moc nepovedla. V originále má kniha lepší obálku i název, Time Traveler's Wife, což podle mě zní mnohem lépe a výstižněji vzhledem k obsahu. Ve své době byla v USA bestsellerem, u nás nijak zvlášť neprorazila, což je škoda.

Co jsem přečetla v dubnu?

Mám pocit, jako by ten měsíc ani nebyl. Kvůli psaní bakalářky jsem měla na čtení strašně málo času, do toho probíhala rekonstrukce koupelny v našem studentském bydlení a prostě jsem řešila spoustu jiných věcí, bohužel. Podle goodreads.com jsem přečetla tři beletristické kousky, což je na mě trošku podprůměr, ale nejsme na závodech ;-) Když jsem procházela jiné blogy, jejichž autoři přečetli deset kousků a víc, musela jsem se zastydět, ale namlouvám si, že kvalita je důležitější než kvantita :-) I tak doufám, že při učení na státnice toho přečtu víc (ha ha ha).

Moje "Nobel-Prize-Challenge"

Loni v létě jsem si chtěla přečíst nějakou super kvalitní high nemainstreamovou literaturu. Zároveň byla tehdy mým vysněným navazujícím magisterským oborem literatura a mezikulturní komunikace, která má v rámci přijímaček ústní pohovor, ke kterému je třeba přinést seznam přečtené četby z české i světové tvorby. Tak abych na tom seznamu měla něco, co udělá skutečný dojem, rozhodla jsem se, že budu číst knihy od nositelů Nobelovy ceny za literaturu. No...mnohdy to nebylo lehké. Mnohdy jsem si trhala vlasy. Ale rozhodně mi to víc dalo než vzalo...a challenge pokračuje. :-)
P. S. Na tu literaturu už jít ani nechci...je to v praxi asi dost zbytečné a vlastně mě lákal jen ten pohovor :D

PROČ ČÍST...Haruki Murakamiho

Měla jsem už za svůj čtenářský život spoustu oblíbených spisovatelů. Byla jsem posedlá Pratchettem, na něhož dodnes nedám dopustit. Přečetla jsem všechno od Dana Browna, co bylo vydáno do mých patnácti šestnácti let...pak jsem zjistila, že to vlastně takový zázrak není. Hodně jsem si oblíbila Bohumila Hrabala, Milana Kunderu a Jana Nerudu.

Knihy Haruki Murakamiho (popravdě nevím, jak se to má správně skloňovat...) mě drží už dlouho, což je dáno tím, že je hodně aktuální, v češtině se od něj vydává pořád něco nového a hlavně, je to naše společná láska s mou milovanou T., která mě teda už v počtu přečtených knih od něj dávno předhonila. Pokud se tedy na jeho knihy chystáte, nebo už jich máte několik za sebou, je tento článek přímo pro vás. A jestli jméno tohoto spisovatele slyšíte prvně, neváhejte se o něm dozvědět více...