Co jsem se naučila na vysoké

Konečně jsem dosáhla těch dvou písmenek a tečky před jménem. Minulý týden po "velkém finále" na germanistice jsem ale přišla domů, lehla jsem si do peřin a hlavou mi problesklo: "A to bylo jako všechno?" Nějak mi nedocházelo, že jsem opravdu dokončila bakalářské studium. Realita se dostavila o pár hodin později, když jsem vyděšeně sledovala, jak mě má alma máter rychle odstříhává - zrušení účtu do Menzy, nefunkční wi-fi v knihovně, upozornění na končící platnost licence univerzitních Officů...Masaryčka se holt se svými absolventy nemazlí.

Teď už jsem zase hrdý student. Mám týden prázdnin do začátku semestru, tentokrát na magisterském studiu, tak jsem se rozhodla pro menší rekapitulaci mého vysokoškolského života. Tři roky na "výšce" mi toho hodně vzaly, hlavně čas a znalosti němčiny, ale taky hodně daly (třeba pár kilo navíc). Občas si říkám, že jsem se vlastně mnohem víc věcí odnaučila - chodit každý týden na pivo, denně si dávat make-up, kupovat sladkosti...ale přece jen ve mně utkvělo i pár nových...ehm...znalostí ;-)

Tvůrčí psaní hravě a prakticky

Měli jste někdy tvůrčí krizi? Zasekli jste se na první větě a nedokázali jste psát dál? Nebo máte pocit, že vaše texty občas nesměřují tam, kam chcete? Nejen s tímto může pomoci některý z kurzů Richarda Skolka. Měla jsem možnost navštívit tvůrčí psaní pro blogery a blogerky, které se konalo v první zářijový pátek odpoledne v centru Brna.

K tomuto kurzu jsem se já sama dostala téměř náhodou. Autor své lekce tvůrčího psaní propagoval na facebookové stránce knižních blogerů s tím, že vymění jednu hodinu zdarma za upřímnou recenzi. Příliš lákavá nabídka na to, abych jí odolala (přestože jsem měla pár dní do státnic) ;-)

Přiznávám, že jsem na tento kurz našla jako úplná začátečnice. Několikrát jsem tvůrčí psaní jsem absolvovala, ať už nepovinné a jednorázové kroužky na střední škole nebo dlouhodobější kurzy na vysoké, takže jsem počítala tím, že mě vlastně už skoro nic nemůže překvapit.

A zpočátku to tak skutečně nevypadalo - povinné kolečko jmen a zájmů ostatních účastníků (přestože šlo kurz pro blogery, tak jich tam bylo pomálu), cvičení, která jsem už absolvovala mnohokrát...ale nakonec jsem z kurzu odcházela vysmátá, bohatší o pár nových zkušeností a nadšená do dalšího psaní. A možná i naladěná na další podobný kurz.

Proč bych Kurz tvůrčího psaní pro blogery a blogerky doporučila?

Velkým kladem jsou zkušenosti lektora. Richard Skolek je mladý autor humoristických knih, poezie, ale také knížek pro děti, navíc také překládá, takže práce s jazykem mu není cizí. Ve vedení podobných kurzů hlavně není žádný začátečník, jak se můžete přesvědčit i na jeho webových stránkách.

Richard Skolek

Nemusíte se ale od něj obávat žádné sáhodlouhé teorie, jako účastníci jsme si všechno vyzkoušeli prakticky. Kurz byl složený z krátkých hravých cvičení, která ale vždy měla svůj význam. U některých bylo cílem se jednoduše rozepsat, jiné měly pomoci vymýtit některý z pisatelských (hlavně blogerských) nešvarů - nesouvislost textu, nicneříkající věty nebo šroubované nadpisy. Lektor navíc po každém cvičení vysvětlil, k čemu se může hodit i taková jednoduchá hříčka a kdy konkrétně vám může pomoct.

Součástí kurzu je také možnost poslat Richardovi svůj text, který vám pomůže vylepšit. Bohužel jsem to nevyužila (v předstátnicovém shonu jsem na to jednoduše zapomněla), takže nemůžu poreferovat, ale určitě je dobrá zkušenost, když si váš text přečte někdo objektivní, kdo už je trochu "vypsaný", a upozorní na časté chyby, které děláte. (Pokud se teda nebojíte kritiky tak, jako já.) :D

Názorná ukázka mého bloku ;-)

Co by se dalo vytknout? 

Chvílemi jsem měla pocit, že se vlastně nedozvídám nic nového, protože člověk má neustále pocit, že to je přece všechno hrozně jasné. Na druhou stranu je ale něco jiného, když nějakou "poučku" znáte, a když si ji můžete rovnou vyzkoušet v praxi a dostanete na ni i bezprostřední zpětnou vazbu. Takže vlastně jediná objektivní výtka by byla směrem k době konání, protože pátek odpoledne nebyl, soudě podle reakcí ostatních účastníků, problematický jen pro mě. Hlavně jsem zjistila, že kdybych se chtěla zúčastnit některého z dalších zářijových kurzů tvůrčího psaní, pátky odpoledne jsou pro mě úplně zabitá doba.

(A taky nerada čtu své texty před jinými lidmi nahlas...ale to je spíš můj vnitřní problém.)

Další kurzy, které Richard Skolek vede, naleznete na naucmese.cz. Jedná se nejen o tvůrčí psaní, ale také o základy překládání nebo o tipy, jak vydat svou vlastní knihu ;-) Hodně mě láká pravidelný kurz tvůrčího psaní, protože si myslím, že ta hodina a půl, kterou jsme psaním strávili, utekla až příliš rychle a chtělo by to víc. Ale bohužel, ty pátky...

Zúčastnili jste se někdy kurzu tvůrčího psaní? Dalo vám to to, co jste očekávali? 
Šli byste na podobný kurz? :-)

Obrázky: via, via.

Brigáda v knihkupectví jako splněný sen

Neznám knihomola, který by nechtěl pracovat v knihkupectví nebo v knihovně, popravdě bych asi nepohrdla ani antikvariátem nebo slušnou trafikou ;-)
Mně se tento dlouholetý sen vyplnil téměř náhodou a od té doby se mi vlastně ani nechce hledat jiná práce, protože bych tím najedou přišla o svůj dream-job. Pravdou ale je, že moje představy se od reality přece jen trochu lišily. Vlastně hodně lišily. Hodně věcí je dáno tím, že pracuju v knihkupeckém "řetězci" a ne v nějakém zapadlém romanticky vypadajícím krámku...

Jak se u mě projevuje knihomolství

Ráda čtu, miluju knížky se vším všudy (jinak bych si asi nezakládala tento blog) a prý to je moje diagnóza odmalička. Na knížkách usínala, dokonce jsem si hrála doma na knihovnu a do každého titulu jsem dala pečlivě vypsaný katalogizační lístek (a některé z nich jsem našla ještě nedávno...), uměla jsem recitovat Erbenova Vodníka už ve školce (za to může můj otec) a už od primy na gymplu s sebou neustále tahám knížky, kdyby náhodou... (a občas nosím i dvě...protože co kdybych jednu dočetla?)

Jak jsem se stala polobakalářkou

Když přede mnou někdo zmínil slovo státnice v posledních třech letech, říkala jsem si, že to nemusím řešit, je to daleko a starostí mám dost i bez nich. A pak tu najednou byly. Z ničeho nic. Nejdřív jen tak nenápadně, jako předmět k zaregistrování v ISu. Pak se začaly hlásit o slovo v podobě přihlášek. A najednou se blížilo i TO datum. (Mimochodem, bylo to ďábelské datum - 6. 6. 2016. Vidíte ty tři šestky?) :D

Státnice na bohemistice jsou vážně strašák. Podle všech se strašně vyhazuje, je to nepříjemné, hrozně obsáhlé...a koluje o nich i video s Hitlerem na youtube. Jen si schválně zadejte "Hitler zjišťuje komisi své neteře" :D (Kupodivu o germanistice žádné takové video není...a přitom se nabízí!)

Čtenářský deník: Proč si ho psát?

Píšete si ho? Dobrovolně nebo z donucení?
Mnozí čtenáři mají spojení "čtenářský deník" zafixované s pravidelnými školními kontrolami přečtených povinných knih, stresem, probdělými hodinami při psaní a mladší generace i s opisováním obsahů četby z internetu...ale to je škoda. Čtenářský deník je totiž užitečná věcička, nejen pro vášnivé knihomoly.

Já sama si čtenářský deník "vedu" snad od první třídy. Nejdřív jsem si na popud mojí mamky vždy napsala název, autora a nakreslila jsem si tam obrázek. Pak už jsem si zkoušela zapisovat i obsah. A asi od čtvrté třídy jsem si ho začala vést na nátlak školní docházky, což se mnohdy bohužel podepsalo na jeho kvalitě.

Přečtené knihy si snažím nějakým způsobem zapisovat i při studiu na vysoké, nemám totiž sloní paměť a na zkoušky potřebuju ty knihy znát. Popravdě, nezapisuju si všechno, co jsem přečetla, protože to bych asi občas nedělala nic jiného. Každopádně za tu dobu už jsem vyzkoušela různé styly a metody, které jsem představila v tomto článku.
Proč je podle mého názoru důležité psát si čtenářský deník?

Rychlodojmy ze Světa knihy 2016

V pátek 13. května, jsem konečně i já navštívila knižní událost roku, mekku všech českých knihomolů a místo, kde se koncentrují knihkupci, spisovatelé a vydavatelé. Nešťastné datum se naštěstí na mém výletu nepodepsalo, naopak jsem si to velmi užila. Jen mám trochu uchozené nožky :-)

Na Světě knihy jsem nebyla poprvé. Předchozí dva roky jsem si užila se svou kamarádkou T., která mě letos nechala na holičkách a šla radši pracovat...na rozdíl ode mě je tedy za dnešek spíš v plusu :D Konečně jsem si ale veletrh vychutnala ve svém vlastním stylu a tempu. Prošla jsem všechny stánky aspoň třikrát, nakoupila jsem si to, co jsem chtěla, nikdo mě nehnal dál nebo naopak nezastavoval, případně nekomentoval knížky...to, že jsem byla sama, ale mělo i jednu velikou nevýhodu - neměla jsem žádnou morální brzdu v tom, za co utratit peníze. ;-)

Knižní tag: Co dělám při čtení...

Na TOMTO blogu jsem náhodně uviděla knižní tag. Moc tady těm moderním blogovým formátům nerozumím, jsem trochu stará škola, ale rozhodla jsem se, že to vyzkouším.
Tag se věnuje činnostem, na které je člověk zvyklý při čtení, což je u mě trochu problém. Když chci a mám rozečtenou dobrou knížku, tak bych s ní nejradši i cvičila (proto jsem si zvykla číst za chůze...oni ti lidi většinou uhnou). Naopak ke knihám do školy mě často nedonutí ani horké kakao, tabulka čokolády a volné odpoledne :-)

Máš doma nějaké speciální místo na čtení? 

Nemám, čtu tam, kde mě zrovna napadne :-) V posteli, na záchodě, venku, při vaření, u stolu (když bych se měla učit.), na gauči... Až budu bydlet ve svém, chtěla bych si vybudovat nějaký čtecí koutek, ve kterém bude pohodlné křeslo, lampička, záložky, poznámkový sešit, kočka...prostě koncentrovaný ideální svět.

Záložka nebo náhodný kus papíru? 

Záložka. Jsem záložkami posedlá, doma doma i doma v Brně mám hromádku záložek, která se díky brigádě v knihkupectví neustále zvyšuje. Beru si každou reklamní záložku, když jsou hezké, tak i víckrát. Vyhazuju opravdu jen ty nejvíc odrbané, pozohýbané a nechutné. Největší dilema mám, když je v knížce přímo všitá šňůrka, protože nevím, jestli si vzít i papírovou záložku. 

Můžeš přestat číst kdekoliv anebo jen na konci určité kapitoly, stránce apod.? 

Kdekoliv. Sice si pak musím znovu přečíst pár vět nebo stránku, ale aspoň se pak rychleji "chytnu".

Piješ nebo jíš během čtení? 

Ano a ano :-) Piju nejradši nějaký čajík, většinou kvalitní zelený nebo bílý, a jím, bohužel, nejraději čokoládu. A protože hodně čtu, tak hodně přibírám... Ale dřív to bylo horší :D

Můžeš číst, když posloucháš muziku/máš zapnutou televizi?

Většinou mi nevadí čist v přiměřeném hluku, třeba když přítel poslouchá písničky nebo kouká na seriál, ale nedokážu efektivně číst a zároveň u toho třeba sledovat film. Hudbu si většinou ke čtení nepouštím, ale když už, tak vážnou hudbu (moje srdcovka je Čajkovský, Brahms a Smetana) nebo filmové soundtracky. 

Čteš jen jednu knihu nebo více najednou? 

Většinou jednu papírovou, plus mám často něco rozečtené ve čtečce v němčině nebo v angličtině, pro případ nouze. 

Čteš doma nebo kdekoliv? 

Kdekoliv. V autobuse, v autě (pokud neřídím), v šalině, dokonce už i v letadle a na lodi jsem si četla, dokážu číst i za chůze městem a jednou jsem si četla a jezdila jsem při tom po dvorku na kolečkových bruslích. To, že si čtu v čekárně u doktorů, v práci u oběda (občas nejen u oběda...) nebo ve škole, když čekám na hodnu, snad ani nemusím dodávat :-)

Čtení nahlas nebo jen uvnitř hlavy? 

Uvnitř hlavy, ale když mě nějaká pasáž zaujme, tak si ji ráda přečtu znovu nahlas, abych si poslechla, jak to zní. Ráda bych někomu předčítala, ale nikdo nemá zájem...

Přeskakuješ někdy stránky?

Stránky ne, ale občas, když napětí vrcholí, "proscanuju" stránku pohledem a přečtu si jen přímé řeči a pak se vracím k tomu, co je důležité. 

Ohýbáš hřbety knih nebo se snažíš, aby vypadala kniha pořád nově?

Snažím se knihu moc nepoškodit, ale takové to běžné opotřebení mi nevadí. Když čtu knihu z knihovny, na které je vidět, že už něco zažila, provádím s ní větší "čerta kuse" než s vlastní knihou...jsem třeba schopná si ji vzít na čtení do koupelny O:-) Protože knihu s sebou všude nosím a nechci ji moc poškodit, používám textilní obaly, které jsou ale na mě dost drahé, takže si je obstarávám pomaličku. Nové knihy čtu opatrně. 

Vpisuješ si do knih?

Ne, nikdy, to by mi upadla ruka a shořela bych v pekle! :D 

Pokud jsem to správně pochopila, měla bych tento tag poslat někomu dalšímu. Jediná blogerka, kterou mám odvahu tímto otravovat, je moje sestřička z Blog by BLAN, která už dlouho nic nenapsala. Jestli máte někdo tento tag na svém blogu, chcete ho taky použít nebo máte tipy i na jiné články tohoto druhu, ozvěte se v komentářích, ráda si počtu :-)

Zdroj obrázku: zde

Narozkové šílenství

Už jsem oficiálně dospělá snad ve všech státech na světě. Můžu kandidovat na starostu, řídit náklaďák a jsem holka na vdávání...je mi 21.

Kulturněhistorický výměnný pobyt mezi Zlínským a Pardubickým krajem

Celý rok jsme při courání Brnem odnikud nikam plácaly o tom, jaké to bude, až "já přijedu do Poličky" a T. "k nám na vesnici". A teď se mi zdá skoro neuvěřitelné, že to opravdu vyšlo. Každá jsme strávily čtyři dny a tři noci u té druhé a bylo to boží...a to to se s T. známe tak půl roku maximálně.

Tisíc a jeden den s pandím přítelem

Můj milovaný L. si rád hraje v Excellu. Vytváří pro mě naprosto nepochopitelné tabulky, pomocí nichž si vypočítá výplatu, vytvoří plán na bowlingový zápas a bůhví co všechno. Jednou jsme si nechali Excellem vypočítat, že 23. července 2014 spolu budeme 1000 dní.

Mám strašně ráda výročí, tradice a různé rekapitulace...a občas si sama pro sebe představuju, že se mnou někdo dělá rozhovor do novin. Takže jsme se rozhodla zrekapitulovat náš vztah...

Osoby a obsazení

Když jsem si dřív (chtěla jsem napsat "jako malá", ale jsem vlastně pořád malá...a rozumu jsem od té doby taky moc nepobrala) psala blog nebo papírový deník, pojmenovávala jsem všechny lidi jejich jmény. Až když jsem měla první vážnější vztah, dostala jsem strach z toho, co se stane, až si dotyčný moje internetové zápisky přečte.

Tato stránka je určená spíše jako filtr emocí a zážitků než jako má internetová prezentace. Ale i tak budu psát o skutečných lidech a skutečných zážitcích.

Proč je bohemistka zpátky?

Byla jednou jedna holčička, která večer místo s plyšákem usínala s knížkou. Naučila strašně brzo číst, ještě než šla do školky. Rodiče na ni byli náležitě pyšní a vášeň pro knížky v ní podporovali. Byli nadšení z každé další přečtené stránky a odrecitované básničky.