Tato stránka je určená spíše jako filtr emocí a zážitků než jako má internetová prezentace. Ale i tak budu psát o skutečných lidech a skutečných zážitcích.
Ať bych se snažila jakkoli, nemůžu ze svých zápisků v budoucnu vytěsnit několik lidí. Kromě rodičů a ségry se mi do života připletl můj přítel. Ale protože slovo přítel je pro mě i po třech letech vztahu poněkud oficiální a tím i neosobní a protože všechna ostatní pojmenování (miláček, starý, mladý, drahý...) mi nejdou přes pusu budu mu ve svých zápiscích říkat prostě L.
L. je (jak oba rádi říkáme) medvídkovitého typu, takový celý kulaťoučký, neohrabaný a věčně ospalý. Navíc působí ve všech směrech typický chlap z českých vtipů nebo z filmů od Trošky - pasivní milovník fotbalu, aktivní milovník piva, chronický zapomínač narozenin a výročí a věčný komentátor všeho, co jeho partnerka udělá špatně. Aby nepůsobilo, že ho jenom kritizuju, dokáže být i milý, ve své medvědí podstatě i přítulný a hlavně si prostě tak nějak lidsky rozumíme. Nemáme sice moc stejných koníčků, ale i tak si dokážeme povídat a zajímat se o toho druhého. (A pak je tu řada kladů, o kterých dáma ve společnosti nehovoří ;-))
Někdy na nižším gymplu nám v občanské výchově učitelka fundovaně vyprávěla o tom, že na střední si najdeme kamarády pro život a skutečný vztah si vybudujeme až na vysoké. Teď, po roce vysoké, můžu spokojeně říct: kecala nám.
Z gymplu mám tři nejlepší kamarádky, které jsem si pro tyto účely po dlouhém výběru iniciál nazvala Z., K. a B. Byly jsme jedna parta celých osm let, za celou tu dobu jsme se pohádaly jednou (a to ještě kvůli chlapovi, který za to beztak nestál), a teď sice stojím kvůli škole v Brně poněkud stranou, ale facebook to alespoň částečně kompenzuje. Z. a K. jsou v Praze, B. v Olomouci, ale do hlavního města jezdí za svým přítelem...ještě, že existuje skype :-)
Jeden náš společný známý o nás kdysi prohlásil, že máme "chlapské" přátelství - nepomlouváme se, nehádáme se mezi sebou, nepřebíráme si chlapy a máme taky mezi opačným pohlavím spoustu kamarádů. To jsme prostě my, čtyřka, nebo prostě holky (když před rodiči, ségrou, L. a vlastně před téměř kýmkoli řeknu, že jdu ven "s holkama", je všem jasné, s kým přesně).
Novou kamarádku, pravou ruku a spřízněnou duši jsem našla v T., která původně taky studovala češtinu i němčinu, ale teď je z ní "čistokrevná" bohemistka. Dokážeme hodiny mluvit o ničem, vymýšlet společné plány na léta dopředu, stěžovat si na naši "almu máter" a znalecky hovořit o knihách (třeba slovy "Bože, to byla taková, ale taková sračka"). Některé z našich plánů jsme už naplnily (třeba výlet k Prýglu nebo na Svět knihy), jiné se brzy dočkají (jako dost "interleguánský" výměnný pobyt studentek češtiny) a jiné jsou ve hvězdách (zejména Work and Travel v Améru). Máme ovšem ještě několik let společného studia a nepochybuju, že to udržíme i potom...budeme pořádat společné školní výlety našich tříd! :D
Nesmím zapomenout ještě na jednu osůbku, bez které by tento článek nebyl kompletní. Je (snad) jediná, která bude mít povolení můj blog číst...je to moje ségra. O sedm a půl roku mladší, o centimetr vyšší, má větší číslo bot, ale menší číslo podprsenky (zatím, sestříčko!). Její zájmy jsou sice vzdálené od mých, ale v konečném důsledku asi ne tak moc. Místo čtení radši hraje na x hudebních nástrojů, místo návštěvy památek jde radši nakupovat, léto klidně stráví doma u nafukovacího bazénu a bude u toho poslouchat Rammstein. Ale pořád sdílíme stejnou nechuť k úklidu, špenátu a 1D a lásku ke společnému sledování filmů, hraní deskových her a internetovým skečům.
Pak je pochopitelně spousta lidí, kteří do mého života přicházejí a zase z něj odcházejí, o některých bude asi řeč v průběhu dalších textů. Šest lidí, které jsem teď zmínila to ale snad v nejbližší době nepostihne.
(Sleduju teďz prázdninové nudy Gossip Girl, tak mám nutkání svůj článek zakončit: xoxo :D)
Žádné komentáře:
Okomentovat