K české literatuře s přídomkem "klasická" má řada lidí podivný odpor zastíraný úctou a aurou složitosti, což je způsobeno asi školní docházkou a nálepkou povinné četby. A přitom se mezi českými klasikami skrývá spousta neskutečně zajímavých děl, které by knihomolům neměly uniknout.
Naše domácí knihovna "klasiků":
Za ty tři roky bakalářského studia jsem přečetla spoustu knížek, které se řadí do kánonu české literatury. Mnohdy to hodně bolelo...mnohdy to dlouho trvalo...ale šla jsem na ten obor přece s tím, že ráda čtu ;-) (To je mimochodem běžný omyl. Spousta lidí má pocit, že studuju češtinu, a proto hodně čtu. Je to přesně naopak, hodně čtu, a proto studuju češtinu. :D) Nikdy jsem sice nepřečetla všechno, co jsme přečíst museli, ale pořád si namlouvám, že bych to jednou chtěla dohnat (ale beztak na seznamu zůstanou knihy, které vlastně číst opravdu nechci...) Takže jsem pro vás vybrala pět titulů, které mě nějakým způsobem zasáhly, dobře se četly nebo se mi zdály nějakým způsobem aktuální. Volila jsem jen z knih vydaných před druhou světovou válkou, protože pak bych jich byla schopná vybrat mnohem víc než pět ;-)
