Recenze: Jsou světla, která nevidíme

Druhá světová válka nabízí i po sedmdesáti letech stále spoustu atraktivních literárních témat. Díky mnohaletému odstupu vidí autoři, kteří už sami válku nezažili, mnohé problémy té doby z nové perspektivy.

Knih o Němcích, kteří "za to nemohli", byla napsaná už celá řada a částečně k nim patří i kniha Jsou světla, která nevidíme - bestseller loňských Vánoc od amerického prozaika Anthonyho Doerra, která je navíc ověnčená Pulizterovou cenou z roku 2015. Záměrně píšu "částečně", protože jak je (dobrým) zvykem románů poslední doby, jeden pohled na válečnou realitu nám nestačí.

(To focení knížek mi pořád nějak nejde :D)

Přečteno v červnu

Opticky to vypadá, že se zlepšuju a každý měsíc přečtu o víc než předchozím měsíci. Ve skutečnosti jsem ale v tomto měsíci trochu "podváděla" - něco jsem měla rozečtené delší dobu a mám tam i nějaké komiksy...ale co se dá dělat, aspoň mám hned o pár položek víc v Reading Challenge na Goodreads :D
Po státnicích jsem chtěla najet opět na čtení knih od autorů, kteří jsou nositeli Nobelovy ceny za literaturu, což je takový můj dlouhodobější čtenářský "projekt". Zasekla jsem se ale už u druhého kousku - u Babbita od Sinclaira Lewise, tedy prvního Američana, který se stal laureátem tohoto ocenění. A teď se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to zabalit a číst něco, co mě baví, nebo to vydržet a doufat, že se to zlepší...

PROČ ČÍST...Stephena Kinga?

Jestli je nějaký autor, který je zároveň geniální a praštěný, který dokáže psát i o nechutných věcech strašně čtivě a který má tak neuvěřitelnou fantazii, až zůstává rozum stát, je to Stephen King - jeden z nejproduktivnějších a zároveň čtenářsky nejoblíbenějších autorů současnosti a nekorunovaný "král hororu".

Jeho knížky jsem začala číst ve svém "revoltujícím" období na nižším gymplu. Normální mládež v tom věku zkoušela cigarety, drogy, párty...a já jsem četla My děti ze stanice zoo, Memento od Johna a horory od Kinga a připadala jsem si jako rebel. Postupně ale četli u nás ve třídě Stephena Kinga skoro všichni, kluci sice trochu víc, ale ani spousta holek se nedala zahanbit a četla To pod lavicí ve fyzice. Zároveň ale "kingovky" četl i můj strýc, o generaci starší, nebo kamarádka, která snad nikdy žádné jiné knihy nečetla. Kingovy romány a povíky totiž mají tu sílu, že zaujmou snad každou věkovou kategorii a každou něčím jiným :-)

Proč byste si knihy Stephena Kinga měli přečíst i vy?

Co jsem přečetla v květnu?

V květnu jsem byla o maličko úspěšnější čtenář než v dubnu, přestože jsem se měla vlastně pečlivě učit na státnice nebo psát oborovou práci na germanistiku. Ale tak...tyhle věci taky student nemůže dělat pořád a musí trochu odpočívat, no ne?
Přečetla jsem dohromady čtyři knížky , což dělalo zhruba 1200 stránek...a to vlastně není nějak moc. Pořád pevně věřím, že po státnicích to bude lepší...nebo po druhých státnicích...nebo možná za dva tři roky, až tu školu dokončím :D

Knižní tag: Fáze literárního vztahu

Minulý knižní tag se vám čtenářům celkem líbil, proto jsem zkoušela hledat další. Do oka mi padl "Courtship book tag" z blogu "5 minut" s knihou. Zaujaly mě netradičně řazené otázky...však uvidíte sami :-)

Recenze: Zakletý v čase

Když Clare poprvé potkala Henryho, bylo jí 6 let a jemu 36. Když ale Henry poprvé potkal Clare, měl 28 a ona 20. Henry má totiž genetickou poruchu - cestuje časem. Nečekaně, bez cíle, nikdy neví, v jaké době se octne a ještě ke všemu je nahý...

Čtivě rozehraný román autorky Audrey Niffeneggerové vyšel už v roce 2009 v Argu a popravdě...obálka se moc nepovedla. V originále má kniha lepší obálku i název, Time Traveler's Wife, což podle mě zní mnohem lépe a výstižněji vzhledem k obsahu. Ve své době byla v USA bestsellerem, u nás nijak zvlášť neprorazila, což je škoda.

Moje "Nobel-Prize-Challenge"

Loni v létě jsem si chtěla přečíst nějakou super kvalitní high nemainstreamovou literaturu. Zároveň byla tehdy mým vysněným navazujícím magisterským oborem literatura a mezikulturní komunikace, která má v rámci přijímaček ústní pohovor, ke kterému je třeba přinést seznam přečtené četby z české i světové tvorby. Tak abych na tom seznamu měla něco, co udělá skutečný dojem, rozhodla jsem se, že budu číst knihy od nositelů Nobelovy ceny za literaturu. No...mnohdy to nebylo lehké. Mnohdy jsem si trhala vlasy. Ale rozhodně mi to víc dalo než vzalo...a challenge pokračuje. :-)
P. S. Na tu literaturu už jít ani nechci...je to v praxi asi dost zbytečné a vlastně mě lákal jen ten pohovor :D