Má nejoblíbenější díla ze světové klasiky

Patří do povinné četby, je na nich stigma nudy, jejich autory a názvy si  každý pamatuje hlavně ze školy. Přesto jsem se do mnoha děl ze "světové klasiky" dokázala zamilovat...a myslím, že nejsem sama ;) Článek o mých pěti doporučeních z české klasické literatury je jeden z nejúspěšnějších článků na blogu, a proto jsem se na něj rozhodla navázat. Je zkrátka vidět, že klasika přece jen ještě trochu přitahuje pozornost ;-)

Knížky jsou řazené podle toho, jak mě napadly...nedokázala bych je totiž seřadit podle oblíbenosti. (Až zpětně jsem si všimla, že dvě díla jsou ruská a tři francouzská...asi bych měla dohnat svůj deficit i v ostatních literaturách, hlavně v německé, když už ji studuju.) :D

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest

Ruský kritický realismus patří k tomu nejlepšímu, po čem můžete sáhnout. Tolstého Anna Karenina, Gončarovův Oblomov nebo Turgeněvovy povídky odráží atmosféru carského Ruska v 19. stol. (a byla by velká škoda, kdyby si čtenáři Ruskou literaturu automaticky spojovali se sovětskou schematickou četbou a nechávali ji kvůli tomu ležet ladem.)
Dostojevskij prý položil základní kameny psychologické prózy a Zločin a trest je toho dobrým příkladem. Hutný, rozsáhlý příběh studenta Raskolnikova, který zavraždí nejprve starou lichvářku a poté i její sestru, která ho nachytá při činu. Nezanechá za sebou ale žádné stopy a nikdo nepojme podezření. Raskolnikov si sice snaží svůj čin pro sebe morálně zdůvodňovat, ale svádí těžký vnitřní boj a několikrát už má nakročeno na četnickou stanici. Doporučuju hlavně těm, kdo se vyžívají v psychologii postav a nebudou jim vadit dlouhé vnitřní monology ;-)

Gustave Flaubert: Paní Bovaryová

Ema Bovaryová je vlastně odrazem nás všech knihomolů - tak ráda čte, až jí realita připadá fádní. Nudný manžel, venkov, domácnost...ale jak se má ctnostná žena "zabavit"? Mladá Francouzka má hlavu plnou ideálů a nedokáže se smířit s tím, že ve skutečnosti se jí možná nikdy nesplní.
Jeden z nejslavnějších francouzských realistických románů si určitě přečtěte, ať už jste frankofonní nebo ne. Doporučuji těm, kdo četli Annu Kareninu, protože se prý hlavní hrdinky v některých bodech podobají.
(Na sociálních sítích jsem kdysi postřehla názor, že Paní Bovaryová je ufňukaný román o nespokojené ženské, která neumí nic jiného, než si pořád stěžuje...i tak se to dá nazvat ;-) Ale když si uvědomíme kontext doby, je kniha o "ufňukané ženské" poměrně přelomová.)

Choderlose de Lacose: Nebezpečné známosti

Děj Nebezpečných známostí je jeden z mých nejoblíbenějších literáních příběhů vůbec. Viděla jsem spoustu různých zpracování, od klasických filmů přes moderní "teenagerské" zpracování až po divadelní hru, protože mě baví sledovat, jakým způsobem jsou jednotlivé postavy interpretovány. Intrikánská markýza de Merteuil, vikomt Valmont se svou špatnou pověstí, mladičká a nezkušená Cecílie, počestná paní de Tourvel a hlavně propletená síť podlých záměrů mě nepřestane fascinovat. Na to, že tento román v dopisech, které si mezi sebou postavy vyměňují, vznikl už na konci 18. století, je v mnohých pasážích až překvapivě otevřený. Nebojí se popisovat sexuální zkušenosti, kruté lži i psychickou trýzeň, kterou si hlavní hrdinové způsobují svými "nebezpečnými známostmi".

Victor Hugo: Muž, který se směje

Na rozdíl od předchozího románu je Hugův Muž, který se směje neuvěřitelně dlouhý, popisný a "počestný". Když ale přežijete trochu zdlouhavého dějepisu, čeká na vás krásný příběh plný lásky, bolesti, vyloučení ze společnosti a dalších témat typických pro romantismus (a pro tvorbu tohoto autora).
Mužem, který se směje, je v tomto případě znetvořený mladík Gwynplain, který cestuje od města k městu společně se starcem, jeho cvičeným vlkem a nadpozemsky krásnou slepou dívkou a baví lidi svým vzhledem. Netuší ale, že lapkové, kteří mu rozřezali ústa do věčného úsměvu, jej v dětství neunesli jen tak někomu.
Jak říkám, jde o knížku pro trpělivé lidi a pro milovníky dějin. Četla jsem ji kdysi na gymplu, když jsem byla nemocná a měla jsem celé dny na překousnutí dlouhých lekcí z anglických panovnických rodů. Ale stálo to za to ;-)

Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin

Zvolit to páté dílo do tohoto výběru pro mě bylo nejhorší, protože jsem si najednou nemohla vybrat :D Přemýšlela jsem o Poeovi, Jekyllovi a Hydeovi nebo o Robinsonovi Crusoe, ale nakonec to vyhrála epická básnická skladba, jedno z klíčových děl ruského romantismu, díky kterému jsem na gymplu vzala poezii na milost. V tomto románu ve verších se setkáváme s floutkem a "zbytečným člověkem" Evženem Oněginem a věrnou Taťánou a sledujeme jejich nesmrtelný příběh plný odmítání, bolesti a soubojů ;-)



Jak říkám, spousta děl se mi do mé "pětky" nevešla. Co byste vybrali vy? Nebo máte raději současnou literaturu? 

Obrázky: via, via, via, via, via.