sobota 14. května 2016

Rychlodojmy ze Světa knihy 2016

V pátek 13. května, jsem konečně i já navštívila knižní událost roku, mekku všech českých knihomolů a místo, kde se koncentrují knihkupci, spisovatelé a vydavatelé. Nešťastné datum se naštěstí na mém výletu nepodepsalo, naopak jsem si to velmi užila. Jen mám trochu uchozené nožky :-)

Na Světě knihy jsem nebyla poprvé. Předchozí dva roky jsem si užila se svou kamarádkou T., která mě letos nechala na holičkách a šla radši pracovat...na rozdíl ode mě je tedy za dnešek spíš v plusu :D Konečně jsem si ale veletrh vychutnala ve svém vlastním stylu a tempu. Prošla jsem všechny stánky aspoň třikrát, nakoupila jsem si to, co jsem chtěla, nikdo mě nehnal dál nebo naopak nezastavoval, případně nekomentoval knížky...to, že jsem byla sama, ale mělo i jednu velikou nevýhodu - neměla jsem žádnou morální brzdu v tom, za co utratit peníze. ;-)

Dojem č. 1 PLNO LIDÍ
To je takovým můj hlavní dojem, se všemi pozitivy i negativy. Na spoustu věcí si musel člověk počkat, všude tlačenice, hlavně pražské školy si asi udělaly kulturní zážitek, protože děti mezi 10 a 17 lety tvořily většinu návštěvníků v pátek dopoledne. Musím se podělit aspoň o jednu odposlechnutou diskusi v antikvariátním koutku.
Účinkují tři mladiství, dívka a dva kluci:
Jeden z kluků: To tu je jako zadarmo, vole?
Druhý z kluků: Asi nee...já nevím...
Holka: To nebude zadarmo, hej.
Kluk: A to jsou jako ošahaný knížky?
Holka: No jako použitý...
Kluk: Takže jako knihovna?
Druhý kluk: No jo, vole...
No...obrázek si udělejte sami.
***
Na druhou stranu - čím víc lidí, tím víc zajímavých lidí. Takže jsem zahlédla třeba pana Špačka. Nebo profesora Martina Hilského. Nebo Lukáše Hejlíka. Jana Buriana. Lindu Rybovou a Kateřinu Winterovou. Dmitrije Glukhovského (z profilu...to že to byl Dmitrij Glukhovskij jsem poznala jen podle toho, že na jeho podpis čekala dlouhá řada lidí s Budoucnostmi a Metry 2035 v ruce ). Spoustu lidí, kteří někdy byli v DVTV a já bych je bez toho neznala. Bývalou manažerku našeho knihkupectví. Pár knižních blogerů, které znám jen podle fotek... a na závěr - jednoho pedagoga a jednoho doktoranda od nás z ústavu. (Prostě jupí!)

Dojem č. 2 KNIHY, KAM OKO DOHLÉDNE
Opět se všemi pozitivy i negativy. Knihy malé, velké, tlusté, tenké, komerční i nízkonákladové, od beletrie až po bible. Svět knihy je dobrým praktickým příkladem toho, jak se člověk může ztratit v knižní produkci...a s tím souvisí:

Dojem č. 3 MONUMENTALITA VÍTĚZÍ NAD OSOBNÍM PŘÍSTUPEM
Měla jsem zkrátka pocit, že čím větší stánek, tím více pozornosti daný vydavatel dostane. A to je škoda. Moc se mi třeba líbil stánek nějakých audioknih, který hlásal: "Rozdáváme apply!" A nad tím byla velká mísa plná jablek.
Nebo se mi líbil stánek soukromého nakladatelství, které vydává hlavně kuchařky a paní tam měla domácí sušenky jako ochutnávku (přiznávám, asi bych si nevzala, kdyby ta paní nebyla maminka mé spolužačky z vysoké).
Za pozornost určitě stál designově zajímavý stánek Hosta, kde byli navíc milí prodavači, stylová Omega nebo krásně žlutočervený stánek Marco Polo.
Nejvíc mě ale nadchnul stáneček Marionetino, kde sympatická paní prodávala divadýlka a kartonové loutky, všechno moc krásně provedené. Úplně se mi rozzářily oči, skoro jsem zapomněla dýchat a paní ze mě měla docela srandu :D
Bylo mi prostě líto, že nejvíc lidí se hnalo nejen za stánkem #ReadNordic, který byl hlavní atrakcí, ale taky k Euromedii a Albartosu, které tvořily v podstatě dominanty dvou menších sálů...pravdou ale je, že tvoří i dominanty na celém knižním trhu , takže to vlastně bylo adekvátní ;-)

Dojem č. 4 PENÍZE MIZELY, ANI NEVÍM KAM
Vstupné, kafe, kus žvance...a to byl teprve začátek. Pak jsem se dostala do antikvariátnho koutku, ke stánku svých oblíbených nakladatelství...no zkrátka jsem odcházela o čtyři knihy a jednu logickou deskovou hru bohatší...a abych to měla do čeho dát, nesměla chybět plátěná taška...radši jsem ani nepočítala, o kolik peněz chudší.
Kromě toho jsem si nasyslila dvacet tři záložek, tři placky, jedno pexeso, dvě propisky, jednu super visačku na dveře a jedno CD zdarma s mluveným slovem...no neber to!

Dojem č. 5 NENÍ SI KAM SEDNOUT
Nohy mě po třech hodinách chození a postávání bolely teda fest...a sednout jsem si mohla buď do kavárny Albartos Media (kde bylo mrtě lidí), nebo na ochoz k restauraci (kde bylo mrtě lidí) nebo někam na zem (kde posedávaly skupinky znuděných studentíků). Skvělý prostor na sezení byl naštěstí u stánku Read Nordic, tam jsem na chvilku spočnula...ale pro příště by to mohli vymyslet trošku líp. Nicméně málo míst na sezení pro návštěvníky je na všech veletrzích.

Byli jste letos na Světě knihy? Určitě doporučuju, je to skvělý zážitek. Jaké máte zkušenosti a co si o tom myslíte? Je to propagace knih nebo spíš marketingový tahák? 
(Jestli jste u o Světě knihy 2016 psali, určitě hoďte do komentářů odkaz, ráda se mrknu i na vaše zkušenosti.)

4 komentáře:

  1. Já už tam letos byla dvakrát a moc se mi tam líbilo i když se všemi těmi negativy máš pravdu. Ale na druhou stranu, i kdyby to byl jen marketingový tah, tak je mi to celkem jedno, protože ty slevy za to stojí. A také je super, jak je to všechno pěkně pohromadě. :) Moje články o veletrhu si můžeš přečíst tady: http://mysmallibrary.blogspot.cz/2016/05/svet-knihy-praha-2016.html?m=1

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych mohla, taky bych šla víckrát, hlavně bych se pak asi víc soustředila i na ten program :-) Já teda po slevách moc nejela, mám je totiž 20 % na knihy normálně, takže si toho na veletrhu nevážím :D právě spíš to, jak je většina knižního trhu nakoncentrovaná na jednom místě, je super :-)
      Na články mrknu ;-)

      Vymazat
  2. Míst na sezení bylo vážně málo! :D

    OdpovědětVymazat